Kluci U16A v nekompletní sestavě makali seč jim síly stačily, ale na lepší výsledek než 12. místo to nestačilo.

Tým U16B složený z ročníku 2010, sahal po obhajobě vítězství ve skupině, leč smolně prohrál zápas s německým Rheinhessen, a tak do play off vstupoval z druhého místa, kde narazil na staré známé ze Science City Jena, se kterým se vloni utkal v semifinále. Tentokrát šlo o tuhou bitku ve čtvrtfinále, kde Jena (konečný vítěz kategorie U16) nakonec urvala vítězství. V souboji o 5.-8. místo jsme nejprve podlehli Lokomotivě Plzeň, zde už byl znát úbytek sil, a prostě to nešlo. V posledním utkání jsme tak o konečné 7. místo zabojovali s Dresden Titans. Utkání, které svým tempem, agresivitou, atmosférou předčilo celkové pořadí. Úvod patřil německému týmu. Po poločase jsme začali utahovat šrouby a dovedli utkání do vítězného konce.

Tým U14 (složený z U13) nasbíral mnoho poznatků, zkušeností a jednu cennou výhru s týmem TG Hanau. Budeme doufat, že nabyté zkušenosti zúročí už letos v květnu na MČR v Nymburce.

Pro tým U11 to byla premiérová účast. Na turnaj vyrážel opět hlavně kvůli sbírání zkušeností a kvůli podpoře týmového ducha. Obojí se povedlo splnit určitě beze zbytku.

První den byl pro nás poněkud náročný, protože jsme museli, s ohledem na ostatní táborské týmy, vystartovat již ráno a na první zápas čekat až do pěti hodin. Ještě než jsme do zápasu stačili nastoupit, měli jsme, díky úrazu mimo palubovku, prvního zraněného a bojovali hned nejen se soupeři, ale i s nepřízní osudu. Přesto se podařilo všechno nějak ustát a prokousat se utkáním s pozdějším vítězem skupiny SOHOPO U11A.

Druhý den byl již pro nás příznivější a v deset hodin jsme nastoupili proti přijatelnějšímu soupeři z Litoměřic. První čtvrtinu se nám nečekaně podařilo zvítězit a doufali jsme v nečekané. Ve druhé čtvrtině ale soupeř postavil hráče větší váhové i výškové kategorie a skóre zápasu se otočilo na druhou stranu. Druhý poločas se hra opět trochu srovnala, ale i tak jsme už celý zbytek zápasu tahali za kratší konec a zakončili hru druhou porážkou. Po obědě jsme následně nastoupili k zápasu proti domácím děvčatům a i přes počáteční trable s výškovou i váhovou převahou soupeřek, se nám podařilo postupně hru rozběhat a agresivní obranou donutit domácí k chybám, které nám pomohly k prvnímu vítězství.

Třetí den na nás čekali soupeři dvou vyhlášených pražských klubů, se kterými jsme odehráli dva naprosto odlišné zápasy. V prvním utkání proti USK Praha, se po páteční výhře podařilo nastoupit v dobrém mentálním nastavení a v rámci průběžného zlepšování jsme odehráli s USK celkem pěkné utkání, které nám dalo mnoho, jen ne kýžené vítězství. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pozdějšího bronzového medailistu a my odešli se vztyčenou hlavou, byli jsme s celkovým vývojem vcelku spokojeni a těšili se na další velké jméno. Pražská Sparta byla ale bohužel zcela jinde od začátku až dokonce a našim sportovcům v zápase došly síly jak fyzické tak mentální. Dá se říct, že se jednalo o náš nejhorší zápas a přestože spokojenost po zápase opravdu nebyla, nakonec se ukázalo, že všechno špatné je pro něco dobré.

Možná i díky výpadku v zápase s Spartou se totiž podařilo namotivovat naše borce k poslednímu nedělnímu utkání o sedmé místo, proti již známému soupeři BK Slavoj Litoměřice a rozjet opravdovou basketbalovou bitvu. Od začátku zápasu se naši hráči zakousli do soupeře a nedali mu zadarmo vůbec nic. Tento tým složený z hráčů podobných věkových skupin, se následně ale ukázal také jako velmi houževnatý a vše směřovalo k dramatickému konci. Díky neutuchající snaze všech hráčů na hřišti se podařilo dosáhnout těsného vedení, které jsem ale doslova v poslední vteřině ztratili a museli vyhlížet následné prodloužení. To se poté odehrávalo naprosto ve stejném duchu jako celý zápas. Když jsme přibližně v půli poslední čtvrtiny dostali, kvůli osobním chybám, do početní nevýhody a dohrávali vše ve čtyřech (navíc s asi nejmladším hráčem turnaje na hřišti) vypadalo vše již bledě. Přesto naši hráči předvedli obrovské sportovní srdce a dovedli utkání do dramatického rozuzlení v podobě trestných hodů třech hráčů každého týmu. Střelba trestných hodů, je ale naštěstí pravidelnou náplní našich tréninků a poté co naši střelci s železnými nervy proměnili první dva hody a soupeř naopak žádný, bylo o výsledku utkání rozhodnuto a mohlo se začít slavit.